Rebellion Tour 2023: Interview s Freddmy Cricienem z legendární NYHC kapely Madball

Když se řekne New York Hardcore (NYHC), vybaví se vám jedno jméno, MADBALL. Jsou jednou z nejrespektovanějších kapel na hardcorové scéně, vystupují po celém světě již více než dvě desetiletí a přinášejí neuvěřitelnou energii na pódium, kamkoli přijedou. Měli jsme to štěstí, že jsme je mohli vidět na Rebellion tour 2023 v Ostravě a popovídat si s jejich frontmanem Freddy Cricienem o hudbě, turné, stavu scény i plánech do budoucna.

V první řadě díky moc, že sis udělal čas na tento rozhovor. Máte za sebou půlku Rebellion Tour, dnes se nacházíme v Ostravě, v České republice, kam se často vracíte a máte zde solidní fanouškovskou základnu. Máš nějaké vzpomínky na Českou republiku?

Plno vzpomínek. Miluju východní Evropu obecně. Myslím, že jsme kapela, která si od samotného začátku vždy dávala záležet na tom, aby se pravidelně vracela do České republiky i do ostatních zemí na východě. Vzpomínek je spoustu. Koncerty jsou zde vždy plné vášně a je tady vždy super publikum. Takže ano, mnoho krásných vzpomínek.

Jaké to je vyrazit na tour po Covidové pauze a být zpět v klubech po celé Evropě?

Měli jsme nějaké koncerty ve Státech, ale vrátit se sem je skvělý pocit. Naše tours byly vždy kombinací vice zemí, hodně Evropy, Jižní Amerika, kdekoliv, kde to jen jde. Nikdy jsme nejezdili jen po Americe, takže to teď bylo velmi zvláštní, hrávat například jen víkendy. Bylo to těžké. Jsme velmi rádi, že jsme zpět v Evropě, kam jezdíme přes 20 let a kde je to pro nás něco jako druhý domov.

Co jsi dělal v období, kdy nebyly živé koncerty? Bylo těžké být doma a snažit se najít nějaké jiné aktivity?

Velmi těžké. Snažil jsem se být kreativní a pracovat společně s mým kámošem Zakem na merchandisingu. Hodně jsem stavěl a pracoval na svém vlastním domě a snažil se trávit co nejvíc času s rodinou, to na tom asi bylo nejlepší. Ale nebudu lhát, bylo to fakt náročné.

To musela být nejdelší doba, kdy jsi byl v kuse doma tak za posledních 20 let…

Je to tak. A lidé musí pochopit, že Madball, je kromě zábavy, taky naše práce. Takže jsme fakt dlouho nevydělávali peníze, to bylo špatné.

Pracovali jste během covidové pauzy na nové muzice?

Jo, něco jsme složili. Měli jsme napsaných pár věcí už předtím a během pauzy jsme taky něco udělali. Jen je teď těžké potkat se a znovu to rozběhnout. Bylo náročné zařídit studio a tak podobně, ale určitě pár nových věcí máme.

Takže se letos můžeme těšit na nové songy?

Doufám, že jo!

Pozoruješ v průběhu let nějaké změny v publiku na vašich shows?

Od té doby, co jsme se začali znovu koncertovat, je vše jako dřív. Tak jak by to mělo být. Jediná věc, které jsem si všiml je, že na naše koncerty chodí noví fanoušci, čerstvé tváře. Určitě se během té pauzy pár nových lidí dostalo k hardcoru. Někdo jim o tom řekl a oni se rozhodli, že nás chtějí vidět naživo. I v USA jsem si určitě všimnul spousty mladých lidí na našich koncertech, a to je cool.

Proč si myslíš, že jste stále tak vlivní I pro mladší generaci?

Jsem za to opravdu vděčný. Nikdo z nás nemládne, takže si toho fakt vážím. Myslím, že obecně u jakékoliv hudby platí to, že když mate upřímné poselství a jste autentičtí, není to nijak časově omezené. Nechci říkat, že jsme nadčasoví, ale když jste real a je to cítit z vaší hudby, lidé to ocení. A nezáleží na tom, jaká generace to je, ocení ten zážitek. Jsou to věci, které jsme žili, které jsme viděli, které jdou z našeho srdce, a to je myslím důležité pro jakoukoli hudbu a jakoukoli kapelou, zvláště pak kapelu, která existuje tak dlouho jako my. A druhá nejdůležitější věc je to, co ze sebe odevzdáte na stagi, protože můžete být nejskutečnější, nejautentičtější a nejskvělejší lidé na světě, ale pokud to nepřenesete naživo, lidé můžou začít říkat, že už byste měli skončit. My se pořád cítíme dost dobře na to, abychom byli schopni odehrát skvělé shows a v momentě, kdy to tak přestane být, neříkám, že skončím s muzikou, ale asi bych nemohl naplno vystupovat s Madball.

Je nějaký rozdíl mezi Evropským a Americkým publikem?

Když je to dobré publikum, není v tom žádný rozdíl. Dobrá show je prostě dobrá show. Myslím si, že rozdíl mezi Amerikou a Evropou je, že v Americe se lidé často chytají hypu, zatímco Evropa je kulturně velmi zakořeněná. A tím nedehonestuji Ameriku. Narodil jsem se tu a miluji žít ve státech, ale tak to prostě někdy je. A dokonce to někdy funguje proti nám. V určitých částech USA si vedeme docela dobře, ale pak jsou oblasti, které jsou pro všechny dost divné. Někdy se prostě lidé chytnou hypu a zapomínají na ty, kteří těm novým kapelám prošlapali cestu a nepodporují je tak, jak by si zasloužily. V USA se chodí na kapely, které mají zrovna hype, ale v Evropě se kapela musí prosadit a osvědčit. A proto lidé stále chodí na nás, Agnostic Front, Sick of It All a spoustu dalších. My jsme si to během těch mnoho let poctivě odehráli, a to je důvod, proč máme loajální fanouškovskou základnu. Je to poctivě vybudované od nuly.

Možná je to i tím, že americké kapely k nám do Evropy tak často nejezdí, takže si možná víc vážíme, když přijedou a jít na koncert je povinnost…

Jste méně rozmazlení. To je pravda. A musím říct, že v tom máš taky pravdu, protože jo, přesně tak to je. Americké kapely jsou domácí, takže je jednoduché říct si, hej, půjdeme se mrknout o víkendu do New Yorku, nebo příští víkend někde jinde.

Pokud zmeškáš show v USA, můžeš jít následující týden, ale tady je další šance až za rok…

To je velká pravda.

Jak se díváš na to, kam se hardcore vyvíjí? V dnešní době existuje mnoho různých druhů hardcoru a je inspirací i pro úplně jiné žánry. Například někteří rapoví umělci samplují staré hardcore skladby atd.

Myslím, že to je skvělé, lichotí nám to. Jediné, co bych řekl je, že pokud si například vezmeš vestu a máš na ní nášivky všech možných kapel, měl bys mít aspoň představu, kdo ty kapely jsou. Ale není to tak, že ti, kteří se až teď dozvídají o hardcoru nejsou na naše shows zváni. Všichni jsme někde začínali a učili se.

Mladí fans si často najdou cestu k OGs, když začnou pátrat, kdo byly vlivy jejich oblíbených nových kapel a podobně…

Jo. A tak by to mělo být, že jo? Podíváš se na credits desky své oblíbené kapely a přečteš si, komu děkují, nebo čí trička mají na sobě. Všechny tyhle věci stále platí. I když je teď doba Instagramu a všech těchto věcí, pořád platí, že hardcore je relevantní a dostávají se k němu noví lidé. A já vždycky říkám, že hardcore je all-inclusive, všichni jsou vítáni. Jen nebuďte neuctiví k naší kultuře. Je to jako s čímkoliv jiným, například s hip hopem. Jsem velký fanoušek hip hopu už od osmdesátých let. Řeknu vám cokoliv o jeho historii a respektuji tu kulturu. V začátcích jsme se oblékali jako hip hopeři a lidi to nechápali a teď? Teď je to jediný styl, který mladí nosí.

Máš kubánské a kolumbijské kořeny. Myslíš, že se do tvé hudby promítají nějaké latinské vlivy?

Jo, myslím, že určitě. Jsem Hispánec s latinskými kořeny. Jsem vlastně první generace narozená v USA, oba moji rodiče jsou Latinoameričané. Můj táta je z Kolumbie, moje máma je z Kuby. Takže ano, to je moje etnikum. A podobně to má i Hoya, takže si myslím, že když píšeme hudbu, ať už to víme nebo ne, něco tam určitě je. Podobně to mám i s hip hopem. S mojí kadencí a frázováním v hardcoru jsem se nikdy nesnažil znít jako hip hop, ale vždycky se to tam nějak dostalo, protože jsem to hodně poslouchal a stejné to je i s rytmikou. Latino vibes. Hoya píše hodně hudby, já píšu spoustu textů a skládám spoustu věcí, takže si myslím, že přirozeně tam nějaký vliv latinskoamerické hudby a rytmiky je. Rozhodně bych si na to vsadil.

Z vašich koncertů vždy srší neskutečná energie. Jak se udržuješ během tour v kondici?

Snažím se jíst kvalitní jídlo, piju hodně kávy, dělám kliky, stretching a tak. Snažím se to po všech těch letech brát víc vážně. Když jsme byli mladí, mohli jsme si dovolit být trochu divočejší, ale teď berme svoji práci o dost vážněji. Samozřejmě z toho nezmizela zábava a dáme si pár drinků, ale nesmíme se před koncertem zbombit. Pak člověk hraje strašně a je to hodně poznat. Taky před koncertem moc nejím, protože mě to zpomaluje. Prostě selský rozum. Ale jakmile dojde na samotnou show, tam to prostě musíš cítit. To si nejde koupit, nebo se na to připravit.

Máte před turné hodně zkoušek?

Ve zkoušení jsme fakt nejhorší. Naštěstí ale hodně hrajeme, takže jsme stále sehraní. Jsem vděčný za to, jakou partu kolem sebe mám. Mike Justian a Mike Gurnari a samozřejmě Hoya. Ti chlapi jsou fakt super. Můžeme být týdny a týdny bez hraní, ale když pak dáme jen krátkou zvukovku, zase to tam je a vše zní, jak má. Jsou přesní. Takže jsem vděčný, že mám tyhle kluky, kteří jsou fakt dobří muzikanti, protože vím, jak to dělají některé kapely, které se zavřou před tour na týden na zkoušku a poctivě vše pilují. My takový luxus nemáme, protože jsme roztroušení po různých místech a nemáme tolik šancí se sejít.

Na Rebellion tour vystupuješ i se svojí další kapelou Hazen Street, kterou jsme v Evropě zatím neměli moc šanci vidět…

Je to tak. S Hazen Street jsme měli v Evropě jen pár koncertů, například na Groezrocku, ale nikdy jsme nejeli opravdovou tour. Tohle je naše první.

Jaké to je hrát dva koncerty za večer?

Není to lehký. Zeptej se na to mých zad. Toby a já jsme nadšení, že můžeme vyrazit s Hazen Street na tour, protože to je projekt, který opravdu milujeme a spousta fanoušků se na něj často ptala, ale byl to dobrý nápad? Haha. Musíme každý večer dvakrát zpívat... ale je to docela cool, je to zábava.

Od posledního alba Hazen Street uplynulo téměř 20 let, plánujete vydat novou hudbu?

Doufám! Už dlouho plánujeme udělat EP a jde jen o to se všichni potkat. Existuje dokonce nový song, který jsme nahráli a který někde koluje po internetu, ale rozhodně bychom chtěli udělat nějakou ucelenou desku nebo EP. Letos rozhodně něco uslyšíte.