be_ixf;ym_202104 d_20; ct_100
ZAVŘÍT
2020 KRT WSBK Pre-Season Launch Images
NOVINKY

Jonathan Rea: povede se to šampionovi znovu?

Feb 292020

„Závodit na motorce je jako surfování. Nemůžete donutit vlnu, aby přijela k vám. Musíte počkat na tu pravou. Když dorazí, tak se na ní svezete a všechno do sebe zapadne.“  Vlna pro Jonathana Reu přišla v roce 2015, když se přidal k týmu Kawasaki Racing a od té doby tento Ir získal 5 světových titulů v řadě, čímž překonal rekord Carla Fogartyho.

Jonathan Rea, muž rekordů. Jonathan Rea, The Cannibal. Zapsal se do dějin motorsportu a sportovců ze Severního Irska jako jeden z nejlepších a v roce 2020 může svůj rekord ještě vylepšit. Sezóna WSBK startuje už 29. února na Phillip Islandu a Rea je připraven na další vítěznou vlnu.

„DÍKY ZKUŠENOSTEM, KTERÉ JSEM ZÍSKAL, VÍM, CO TO PRO MĚ FUNGUJE, A SNAŽÍME SE, ABYCHOM V TOMTO BĚHU POKRAČOVALI. VÍM, ŽE TO NENÍ NEKONEČNÁ POHÁDKA.“

Vlny přicházejí a odcházejí. Jak důležité je udržet je v pohybu?

V této „vlnové filozofii“ může vlna přijít, ale musíte být připraveni. Někdy člověku přijde vlna, když není připraven a nefunguje to. V roce 2014, na konci mého působení v Hondě, jsem byl ve velmi zvláštním období své kariéry; Byl jsem připraven získat perfektní motocykl ve správný čas se správnou posádkou. To bylo skvělé. Moje vlna byla Kawasaki Racing Team a od té doby, co jsem se k nim v roce 2015 přidal, jsem 5 let ve vedení. Ale vlny přicházejí a odcházejí, a vy musíte tvrdě pracovat na i mimo trať, abyste udrželi tempo. Díky zkušenostem, které jsem získal, vím, co to pro mě funguje, a snažíme se, abychom v tomto běhu pokračovali. Vím, že to není nekonečná pohádka.

Ve WSBK jsi získal nejvíc světových titulů, vítězství a umístění na podiu. Jaký je to pocit, být rekordmanem?

Představte si, že jste uvnitř bubliny a nikdy jste nestáli venku, abyste se podívali dovnitř a snažili se pochopit, čeho jste dosáhli. Čísla jsou pěkná, ale nikdy jim nevěnujete pozornost. To je důvod, proč je snadné udržet si vysokou motivaci. Pořád jsem v té bublině a nikdy jsem se nezastavil a nepřemýšlel o minulosti. Vážím si úspěchů, ale jsem plně soustředěn na další cíl.

Nová sezóna, nová výzva.

V zimě všichni začínají od nuly, všichni jsou natěšení a připraveni uspět v šampionátu. Já preferuji postupovat krok po kroku a věřím ve svůj proces. Vím, že se můžu spolehnout na skvělý tým a konkurenceschopný stroj.

„V MINULOSTI JSEM BYL NETRPĚLIVÝ A CHTĚL JSEM, ABY SE VŠECHNO DĚLO OKAMŽITĚ. KDYŽ JSTE O NĚCO STARŠÍ, POCHOPÍTE, ŽE VŠECHNO PROSTĚ ZAPADNE NA SVÉ MÍSTO. MUSÍTE BÝT PŘIPRAVENI SURFOVAT NA SPRÁVNÉ VLNĚ.“

Zkušenost a čas jsou vaši spojenci.

V minulosti jsem byl netrpělivý a chtěl jsem, aby se všechno dělo okamžitě. Když jste o něco starší, pochopíte, že všechno prostě zapadne na své místo. Musíte být připraveni surfovat na správné vlně.

„Snít. Věřit. Dosáhnout cíle.” je tvoje mantra a název tvé autobiografie.

Když přemýšlím o „snech“, vidím se jako šestileté dítě na motokrosové motorce, které chce být mistrem světa, ale neví, jak se tam dostat. Slovo „věřit“ mě přivádí zpět k děsivé nehodě, kterou jsem měl v 17 letech v roce 2004. Mohlo mi to zničit celou kariéru. Ležel jsem v nemocnici a doktoři mi říkali, že už nikdy nebudu závodit, protože moje zranění nohou bylo příliš závažné. Nikdy jsem se nevzdal a věřil, že toto zranění překonám. Pokaždé, když mi lékaři řekli, že to nedám, jsem věřil ve svůj sen a měl jsem novou motivaci. Na motorku jsem se vrátil za osm měsíců, díky mé rodině a trenérovi. Úspěch jde ruku v ruce s dosažením prvního světového titulu v roce 2015. Byla to odměna za veškerou těžkou práci od mých sedmi let a za cestování po všech možných závodech v Irsku a Anglii s cílem stát se úspěšným.

Jaké jsou tvé další cíle?

Když jsem vyhrál svůj první titul, byl jsem spokojený, ale ne nasycený. Miluji závodění, práci se svým týmem i cestování kolem světa se svoji rodinou. Cíl je stále stejný: dál vyhrávat. Nejsem moc na čísla, ale pokud se podívám na statistiku, bylo by hezké dosáhnout v této sezoně magického 100. vítězství. Ze závodního hlediska jsem překonal všechna očekávání, ale chci dál vyhrávat a učit se.

Co ses naučil v sezoně 2019?

Byla to pravděpodobně nejnáročnější sezóna. Na začátku bylo snadné o sobě pochybovat, protože Bautista a Ducati vypadali, že nemají žádné slabiny. Ale z ničeho nic začali dělat chyby, a jejich motorka nebyla tak silná jak se zdála. Naučil jsem se o sobě nepochybovat a neustále se hecovat k lepším výsledkům. Změnil jsem styl, začal jsem víc využívat své tělo a zadní brzdu a vím, že jsem připraven všechny své nové zkušenosti využít v praxi.

Co tě motivuje k tomu, abys byl stále na vrcholu?

Po pěti titulech v řadě je to vždy kombinace hořící touhy vyhrát a strachu z prohry. Když jde o závodění, prohra pro vás není možnost. Strach z toho, že nevyhrajete, můžete využít jako obrovskou motivaci při tréninku, ale jakmile je hledí dole, převládne hořící touha. Vše o závodním víkendu je o vítězství.

Kdo může porazit Jonathana Reu?

Nejsem neporazitelný, jak se ukázalo vloni. Ale upřímně, neberu v úvahu nikoho jiného. Vím, že mě čekají náročné výzvy, hodně závodníků mění výrobce a přicházejí noví. V tomto období jsou všichni natěšení, ale je to každý rok stejné. Jsem ve hře už deset let. Vím, že po čtyřech nebo pěti závodech si každý najde své místo a potom bude snadnější pochopit zavedené hodnoty.

„JSEM RODINNÝ CHLAP. RODINA JE PRO MĚ NA PRVNÍM MÍSTĚ, JSEM LOAJÁLNÍ, ZVLÁŠTĚ VE SVÉM TÝMU A K LIDEM OKOLO MĚ.“

Sezóna začíná na Philip Islandu. Jak přistupuješ k prvnímu závodu a šampionátu?

Phillip Island je unikátní trať. Závod je v únoru a na rozdíl od Evropy je tam léto, takže je tam zvláštní atmosféra. Je to rychlý okruh, kde je několik zatáček, na 4. a 5. rychlost. Je to rozdíl oproti Evropskému stylu závodění. Největší výzvou je pravděpodobně spotřeba pneumatik. Mým cílem je na získat na Phillip Islandu co nejvíc bodů, neudělat žádnou chybu a posunout se dál. Závod je pro mě speciální, protože se tam cítím jako doma. Moje manželka Tatia se tady narodila a máme tady dům, takže je skvělé mít kolem sebe rodinu a kamarády.

Nemilosrdný na trati, chlapík od vedle v běžném životě, kdo je Jonathan Rea?

Jsem rodinný chlap. Rodina je pro mě na prvním místě, jsem loajální, zvláště ve svém týmu a k lidem okolo mě. Myslím, že jsem dobrý člověk. Jsem odevzdaný sportu, který mi toho spoustu dal a věnuji se charitě. Na trati přemýšlím jako šampion a chci vyhrávat. Samozřejmě se vždy snažím respektovat ostatní, ale hlavním cílem je vítězství a to znamená, že občas musíte být agresivní a někoho naštvat.

Jak trénuješ svaly? A mozek?

Mozek trénuju na motocrossu. Motocross je brutální, protože jezdíte v relativně dost velkých rychlostech na trati, která se každé kolo mění. Hodně toho riskujete a je tam spoustu překážek, na které se musíte během závodu adaptovat, měnit svůj styl, být neustále v pozoru, rozhodovat se na poslední chvíli a vždy být připraven na nečekaný zvrat. Co se týče těla, mám svůj tréninkový plán a silová cvičení, která jsou velmi efektivní. Rád taky jezdím na kole.

Kde se vidíš za pět let?

Pravděpodobně v důchodu. Možná se budu chodit dívat, jak moje děti hrají fotbal nebo závodit v motokrosu. Nejsem si jistý, jestli se dál budu pohybovat kolem závodění, ale umím si představit, jak jezdím na motokrosové motorce a užívám si život s rodinou a přáteli. Vím, že je těžké se rozhodnout odejít do důchodu, ale poslední věcí, kterou chcete, je, že jste donuceni odejít kvůli zranění, kvůli nedostatečné konkurenceschopnosti, nebo nedostatku motivace. Sen každého šampiona je skončit, když jste stále na vrcholu.

Přemýšlel jsi o tom, že by ses pokusili vyhrát s jiným továrním týmem?

Moje smlouva s Kawasaki vyprší na konci sezóny, ale mám skvělý tým a jsem přesvědčen, že s nimi budu pokračovat. Samozřejmě, ale mám oči otevřené a uvidím jestli se objeví nějaké jiné nabídky.

Kawasaki požádala, aby tě nasadili jako divokou kartu do MotoGP. Byla to ztracená příležitost?

Vůbec tomu nerozumím. Je to divné. Nechtěl bych být s Kawasaki divokou kartou na MotoGP. Mohla by to být legrace, ale je to vtip. Byla by to produkční motorka na Pirelli pneumatikách proti prototypu mašiny na prototypových gumách. Je to jako porovnávat Formule 1 s World Touring Cars. To hlavní je, že my jezdíme na sériových motorkách, takže WSBK a MotoGP jsou dva úplně rozdílné světy.

Někteří lidé říkají, že tvůj limit je neopustit svoji komfortní zónu aby ses stal součástí MotoGP. Co na to říkáš?

Jsem se svým rozhodnutím naprosto spokojen. Vyhrál jsem 5 světových titulů a to poslední, nad čím přemýšlím je MotoGP. V mé kariéře byla doba, kdy jsem byl smutný, že nemám konkurenceschopnou motorku. V ideálním světě bych miloval závodění v MotoGP, podepsat smlouvu továrnímu týmu a dokázat svůj potenciál. V minulosti jsem to zkusil, ale nikdy k žádné smlouvě nedošlo.

TENTO ČLÁNEK OBSAHUJE:

SDÍLET TENTO ČLÁNEK:

DOPORUČENÉ

PRO VÁS