be_ixf;ym_202105 d_05; ct_50
ZAVŘÍT
sunday images from the 2017 World RX of Canada
NOVINKY

Nicolas Hamilton: Proč závodím

Aug 092018

Představte si to. Je pozdě večer. Mladý Brit sedí po celodenní kancelářské práci a tvrdém drilu v posilovně na gauči ve svém bytě

Venku prší a pokoj osvětluje jen blikající televize. Soustředí se pouze na svůj laptop a nekončící seznam emailů, faktur a složenek. Je daleko od lesku a napětí paddocku; taková je ale realita pro většinu závodníků, kteří chodí přes den do práce. Taková je realita i pro Nicolase Hamiltona.

Místo na trati je na počítači. Klasická bezvýchodná realita všech pilotů, usilujících o placené místo v týmu. Hodiny práce se sponzory a dodavateli, i opatrné zacházení s financemi se zdají bezvýznamné v porovnání s minutami strávenými na trati.

Příjmení šestadvacetiletého muže zní povědomě. Zatím se však schovává ve stínu svého bratra Lewise. Čtyřnásobný mistr světa Formule 1 nedávno uzavřel nový kontrakt s Mercedesem a stal se nejlépe placeným sportovcem v Británii a zároveň nejlépe placeným jezdcem v historii F1. Uličky Singapuru, Monaka a Šanghaje zná stejně dobře, jako v rodném Stevenage. To ale neplatí pro Nica.

Lewisův strmý vzestup ke slávě je dobře zdokumentován. Nicův příběh je velmi odlišný a přesto neméně poutavý. Narodil se s dětskou mozkovou obrnou - nemocí postihující hybnost svalů - a odmalička žil s diagnózou celoživotního upoutání na vozíček.

V roce 2011, když mu bylo 19 let, ale navzdory osudu a bez cizí pomoci zasedl do kokpitu Renaultu Clio a zúčastnil se svého prvního britského šampionátu. O čtyři roky později, v roce 2015 se stal prvním zdravotně postiženým řidičem, který soutěžil v seriálu British Touring Car Championship.

V roce 2017 ale všechno málem skončilo. Nyní stojí opět na startu, vyzbrojen jen svým laptopem a podmanivým úsměvem. Znovu.

„Motorsport pro mě vždy znamenal všechno, ale na konci roku 2017 jsem byl připraven to zabalit. Měl jsem připravené emaily, oznamující že končím. Balím to, jsem vyřízený, díky za vaši podporu,“ vysvětluje Nic. „Nemohl jsem se ale donutit dopisy poslat navzdory tomu, jak jsem se cítil. Nechtěl jsem se vzdát. Nikdy jsem to nedělal a nehodlal jsem s tím začít.“

Bojoval jsem na trati, ale hlavně jsem zápasil o možnost tam být. Nešlo jen o nedostatek peněz; bojoval jsem i se svým postižením. Bylo to tvrdé.“

 

„Vždycky jsem chtěl závodit, ale nikdy jsem netušil, že to někdy bude možné. Kdysi jsem dostal příležitost svézt se v autoškole a hned první den jsem byl o sekundu rychlejší než instruktoři. Táta mě hned posadil do Clia a já byl štěstím bez sebe.“

 

„Měl jsem štěstí. První rok jsem se vezl na sponzorské přízni. Tag Heuer, Hilton Hotels, Vodafone, Hugo Boss - prostě všichni, co Lewise podporovali v McLarenu. Zajímala se o mě také BBC. Z obyčejného týpka jsem se stal superhvězdou a s tím přišel i stres kvůli mé nemoci i kvůli jménu Hamilton. Bylo to úžasné a zároveň děsivé. V roce 2012 jsme zvládli druhou závodní sezónu, ale koncem roku bylo po všem. Od té doby jsem se hodně naučil. Myslím, že spousta lidí ve mě vidělo snadnou příležitost dostat se k Lewisovi. Takový ale nejsem a nikdy jsem nebyl.“

„Lewis je neuvěřitelně talentovaný jezdec, cítím k němu velký respekt. Svět mu leží u nohou a svůj úspěch si zaslouží, říkám to od srdce. Ani na sekundu bych si nepomyslel, že to bere jako samozřejmost, ale snažit se vystoupit z jeho stínu je velmi náročné.“

 

„Lewis mě nikdy coby závodníka nepodpořil, ani mi neradil ohledně toho, jak lépe sehnat peníze. Nikdy jsem nechtěl dostat peníze jen tak do ruky, ale mohl mě alespoň představit. Jako bratra ho chápu, jako byznysmena už méně. Vždycky na mě byl hrdý, ale možná mě viděl jako hrozbu. Ne na trati, ale jako člověka s inspirujícím životním příběhem. Určitě mezi námi existuje klasická sourozenecká rivalita, ale já jsem ho nikdy nepovažoval za hrozbu. Vzhlížel jsem k němu a chtěl se od něj učit.“

 

„Je to dvojsečná zbraň - všichni závodníci jsou podle mě trochu sobci. Myslím, že Lewisovy činy vždycky nebyly v mém nejlepším zájmu, takže jsem ti toho přestal všímat a šel svou vlastní cestou. Neznamená to však, že sobectví se mé osoby netýká. Snažím dělat, co mohu - závodit a nakonec zvítězit. Vím, že místo na pódiu by spoustě lidem mohlo otevřít obzory. Někteří postižení lidé svou situaci ještě zhoršují a přehánějí. Kdybych kvůli svému sobectví za volantem nějakého z nich inspiroval k tomu, aby se změnil, není to tak špatné, ne?“
 

„Poté, co mi v roce 2012 a pak znova na konci roku 2015 došly peníze, dělám všechno na koleně. Všechno mám na svém Macu, neexistují žádní manažeři, ani zaměstnanci - jen já. Nezáleží na tom, jestli jste nebo nejste Hamilton. Musíte přijít s něčím, co lidé ocení. Nic nesmíte brát za samozřejmé.“

 

„Je to zvláštní, ale tohle je teprve moje třetí sezóna v motorsportu. I když jsem v paddocku strávil roky, jako řidič jsem stále zelenáč. Od roku 2011 jsem se mnohému naučil. Spousta lidí se mě snažila využít. Odteď chci být maximálně upřímný, aby lidé věděli, čím vším jsem musel projít.“

 

„Hrozně rád bych jezdil v šampionátu British Touring Cars. Cítím že mám schopnosti, ale chybí mi podpora k tomu, abych postavil pořádné auto. Myslím, že patřím do nejvyšší britské závodní ligy. Také bych chtěl zvedat povědomí o dětské mozkové obrně, potkávat se s dětmi a učiteli a pomáhat jim překonávat jejich každodenní bitvy.“

 

„Buď začnete něco dělat, nebo jen sedíte na zadku a nikam se neposouváte.“

 

„Každý večer a každé ráno teď posílám emaily, emaily, emaily a další emaily. Pokud se chytí aspoň jeden sponzor, posune mě to blíž k závodění a inspirování ostatních. A proto musím pokračovat.“

 

Sledujte Nica na: http://www.nicolashamilton.com/ #nicolashamilton

TENTO ČLÁNEK OBSAHUJE:

SDÍLET TENTO ČLÁNEK:

DOPORUČENÉ

PRO VÁS